Chryzantéma

Blíží se ke mně vrozená marnost, k ránu se žena obléká. Hold chryzantémě? Pohanská farnost? Předposlední věci člověka?

Nic není horší než klopýtat domů, když kolem běží celý svět. Nic není horší než uvěřit tomu, že nic není horší než nevědět.

Odjaktěživa věřím, že zmoklí už nemusejí utíkat. Bolest mi vrývá do čela rokli a do srdce menší duplikát.

Vracím se k tobě neznámým městem, v ruce mám růži, nevím nač. Ke garderobě, glejt s manifestem? A z vnitřku slyším pláč.