Čím dál tíž se dejchá (A Hard Rain’s A-Gonna Fall)

Kdes všude byl, můj blonďatej chlapče? Kdes všude byl, můj blonďatej sne? Po dvanácti mlhavejch horách jsem belhal padesát klikatejch silnic jsem prošel do šesti truchlivejch lesů jsem vstoupil na sedmi nehybnejch mořích se plavil po tisíc mil dlouhým hřbitově kráčel a tíž, tíž, tíž, tíž čím dál tíž se dejchá Cos všechno viděl, můj blonďatej chlapče? Cos všechno viděl, můj blonďatej sne? Viděl jsem nemluvně s šakalí smečkou viděl jsem silnici zlatou, ale pustou viděl jsem břízu s krvavou větví viděl jsem kladiva nasáklý krví viděl jsem žebřík pod bílou vodou viděl jsem mluvky s jazykem v křečích viděl jsem děti s ostrými meči a tíž, tíž, tíž, tíž čím dál tíž se dejchá Cos všechno slyšel, můj blonďatej chlapče? Cos všechno slyšel, můj blonďatej sne? Slyšel jsem hromy s varovným hlasem slyšel jsem vlnu, co zaplaví zemi slyšel jsem tambory s rukama v ohni slyšel jsem šepot tisíců mnichů slyšel jsem výkřiky hladu i smíchu slyšel jsem básníka co umřel v blátě slyšel jsem klauna jak křičí a pláče a tíž, tíž, tíž, tíž čím dál tíž se dejchá Koho jsi potkal, můj blonďatej chlapče? Koho jsi potkal, můj blonďatej sne? Potkal jsem dítě u mrtvýho koně potkal jsem dobráka se vzteklou dogou potkal jsem ženu s ohnivým tělem potkal jsem dívku, co dala mi duhu potkal jsem lidi raněný láskou a potkal jsem lidi raněný záští a tíž, tíž, tíž, tíž čím dál tíž se dejchá Co chceš dělat teď, můj blonďatej chlapče? Co chceš dělat teď, můj blonďatej sne? Vrátím se zpátky, než se udusím hrůzou schovám se v temnotách nejhlubších lesu kde lidí jsou spousty a ruce maj prázdný kde řeky se topí v granulích jedu kde městečko v stráni je studenej žalár kde nikdy nevidíš do tváří katům kde plno je hladu a ztracenejch duší kde černá je barva, kde nula je mnoho a to budu kázat a s tím budu dejchat a vyřvu to z kopců, ať každej mě slyší tak tohle mi řekl, než začlo se stmívat tak tohle mi řekl, než začal jsem zpívat a tíž, tíž, tíž, tíž čím dál tíž se dejchá