Kouzelnice

Dávno už jsem neprožil tu noc, kdy mi v srdci tančíval chór plachých kouzelnic, napřed jenom volal o pomoc, jenže nakonec chtěl víc a víc, a netrestej mě Bůh, já byl jsem rád a dosyta si užíval těch her, dlouhých jako tisíc chiliád a nesmělých jak světla v podvečer.

Láska, to je věčný proletář, poslední a nečitelné slovo na stránce, jen jedenkrát jsem viděl svoji tvář v očích jak dvě zlaté monstrance a potom jsem ti vplétal do vlasů, jako by nikdy neměly už růst, natříhané proužky madrasu a venku právě končil masopust.

Noc, to krásné tratoliště hvězd a vyzývavá dáma v brokátu, jak chtěl bych jednou do tance ji vést a kamejku jí vetknout do šatů.

Už nebudu hrát si se slovy a staré modly vzývat v rozvalinách města Kiš, nikdy dřív jsem nebyl takový a nikdy dřív jsem nebyl smrti blíž a za okenním ránem nový den a slunce jako svatý poustevník voní indočínským šelakem jako žena, když dozní její křik.