Kýbl krve

Noc z ní spadla jako deka, je úžasná i ubohá, když lampy zazáří. Je příliš pozdě pro člověka a příliš brzo pro Boha v dávném Samaří. Tancuj dál a zpívej, kapitánko, hvízdej, hraj mi, ty víš, jsem tu poprvé: v hospodě jménem Kýbl krve. Je osamělá karavela i nenasytná muréna, hřbitov pro lodě. Velitelka svého těla, prokletá i vznešená ve své svobodě. Tancuj dál a zpívej, kapitánko, hvízdej, hraj mi, ty víš, jsem tu poprvé: v hospodě jménem Kýbl krve. Nevzpomínám vůbec, že by stála někdy na vodách, vplula do skály... Sedmdesát panen v Nebi a místo lásky už jen strach, krásko z Magdaly. Tancuj dál a zpívej, kapitánko, hvízdej, hraj mi, ty víš, jsem tu poprvé: v hospodě jménem Kýbl krve.