Ráno

Vrátil se den jako nezvaný host, sundal si klobouk a šál, tobě dal růže, mně Chagallův Most, ale dlouho se neohřál.

Přiletěl vítr až z dalekých And, zvedl ti sukni a pak zaržál jak zvíře, jak tisíc Rosinant a plakal jak pták Ohnivák.

Házíš mi slova jak na stěnu hrách, otvíráš dveře dokořán, ztrácíš se v dálce jak stín v korunách, ztrácíš se do všech stran.

Snáší se ráno jak ledová tříšť, jak příkrov, jak obrovský fez, chladné jak dech ze starých pohřebišť a pyšné jak Irokéz.

Sbalil jsem kufry a dopil svůj čaj a prst se mi na klice chvěl, ve všem jsem hledal nějaký jinotaj, ale žádný jsem nenašel.

Házíš mi slova jak na stěnu hrách, otvíráš dveře dokořán, ztrácíš se v dálce jak stín v korunách, ztrácíš se do všech stran.

Vrátil se den, ten starý kadeřník, podal mi ruku a šel, zvenku se ozýval nářek a křik, ale tebe jsem neslyšel.