Tanečnice

Převrhlá židle jako symbol času v nočním baru a pak holé nic, jen v rohu si flitry vyčesává z vlasů poslední z tanečnic. Jsem poslední host s poslední sklenkou v dlani i ten klobouk mám dnes naposled, dám si ho do týla a koukám na ni, jak šminkou obelhává svět. Josefíno, zatanči mi na rozloučenou, za tuhle noc nedopitou a nedokončenou. Bere si tašku, moje balerína, v ní jen klíč a láhev od piva, porovná židle a pak pozhasíná a potichu se usmívá. Otvírám dveře, brzkým rozedněním se pak rozmařile nechám vést, toho, kdo zvítězí nad pokušením čeká nebe plné jitřních hvězd. Josefíno, zatanči mi na rozloučenou, za tuhle noc nedopitou a nedokončenou. Severní vítr metá svoje kouzla na mém vlnolamu v Tortuze a do mého nitra právě tiše vklouzla jedna polonahá iluze. Kdesi v mé duši tančí tanečnice, možná odvážněji než bych chtěl, odráží od břehů má plachetnice a říkejte mi Izmael. Josefíno, zatanči mi na rozloučenou, za tuhle noc nedopitou a nedokončenou.