Zůstaň

V Monte Riu visí tabule: Když už žiješ, nežij na nule. A tak zmizela z naší ulice, jako když vystřelíš z ručnice, s boky jako Marilyn a očima jak černý stín, směr na západ, do Kalifornie, vítr ve vlasech, čtvrtá Marie...

Á, jen prosím zůstaň, zůstaň, vydrž a zůstaň, podívej, vždyť stojím tu sám, tak prosím zůstaň.

Dal jí hodinky za dolar a prstýnek z lžičky na kafe. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem, spolu spíme, spolu cestou jdem. No tak si běž a zkus mě žalovat, slušnou holku těžko pohledat. Řekla: Zlato, pořád tě miluju, to jen, že někdy hraju tu starou hru...

Á, jen prosím zůstaň, zůstaň, vydrž a zůstaň, podívej, vždyť stojím tu sám, tak prosím zůstaň.

Na tvou a na mou duši prolhanou St. Louis byl dobrý sluha, ale zlý pán. Chybí mi tvůj tichý hlas nakřáplý jako porcelán. Lehce našla, lehce pozbyla, smetla mosty ranou do týla. A když není nic, není co vyprávět, a když nám uniká i tenhle smutný svět...

Á, jen prosím zůstaň, zůstaň, vydrž a zůstaň, podívej, vždyť stojím tu sám, tak prosím zůstaň.

Před motelem nad řekou je tma a mínus dvacet snad. U zastavárny se zasnila a začala se v bocích kolíbat. Jenže víte, jak je těžké tancovat, když je mráz a nikde žádná muzika? Domov je daleko a nikde ani tón, ale v hlavě ti hraje gramofon...

Tu píseň jménem Zůstaň, zůstaň, vydrž a zůstaň, podívej, vždyť stojím tu sám, tak prosím zůstaň.